Historie

Havran je bývalé stanoviště radiotechnického průzkumu Zpravodajské správy Ćeskoslovenká lidové armády v době studené války. Hlavní účel stanoviště byl sledovat vojenské radiotechnické cíle, jako například radary, identifikační systémy IFF/SIF (vlastní/cizí), navigační systémy letadel armád tehdejšího svazku NATO. Dosah modernějších zařízení byl až 500 kilometrů na území Spolkové republiky Německo.
První dřevěná věž byla postavena někdy okolo roku 1963, vojenský útvar radiotechnického průzkumu ve Zbirohu byl ubytován na rotě Skláře pod kopcem. V letech 1967 až 1972 proběhla zásadní modernizace a na vrcholu vyrostla věž o základně 8×8 metrů a celkové výšce 46 metrů, z toho 25 metrů ocelová konstrukce, na kterou navazovala dřevěná anténní nástavba. Ve věži byly nejenom prostory pro antény a přijímače, ale i obslužné pracoviště, ubytování, kuchyně, kotelnu (v provozu 300 dní v roce), garáže a sociální zařízení.
Vojáci na vrcholu Havranu byli vždy součástí zaměřovací základny, která ke své činnosti potřebovala najednou více stanovišť. Ve věži i kolem ní pracovali příslušníci dvou vojenských útvarů, podřízených 7. radiotechnické brigádě ve Zbirohu – samostatný prapor z Mariánských Lázní používal základnu Velký Zvon – Havran – Dyleň, druhý prapor z Klenčí pod Čerchovem Havran – Velký Zvon – Čerchov. (Jednotka z Mariánských Lázní spolupracovala s podobnou jednotkou východních Němců).

Vojáci měli zpočátku volný pohyb podél hranice. Vlastní věž byla za železnou oponou, hlídanou Pohraniční stráží. Vysokonapěťový plot procházel pod Havranem v prostoru zhruba u dnešního turistického rozcestníku. Vojáci chodili z dolní roty (nyní zaniklé Skláře) nahoru do služby přes plot, mimo jiné i průchody kanálem pod plotem. Elektrický proud byl vypnut v lednu 1966. Když Pohraniční stráž opustila rotu Skláře, byla nová signální stěna posunuta dále do vnitrozemí, zhruba do prostoru rozcestníku u lyžařské chaty, ještě později až na Zlatý potok.

V období sovětské okupace, 31. srpna 1968, dezertoval z Havranu do SRN v průběhu služby rotný Emil Chmelař. Až do jeho útěku mohli chodit vojáci volně až k hranici. Po roce 1969 byl jejich pohyb omezen. Po dalším útěku nadporučíka Síly z Dyleně v roce 1980 byl volný pohyb mimo stanoviště vyloučen. Původní jednoduchý plot kolem věže byl nahrazen dvojitou signálkou, mezi kterou běhal pes, vypouštěný z automatického kotce, kde se dvířka pro psa otvírala kontaktem na jednom z plotů. Všechny prostory v pásmu (zde rota Skláře) byly zrušeny, vojáci přestěhováni do Tachova a Mariánských Lázní, odkud jezdili do služby na Havran. Jejich průjezd od plotu na Zlatém potoce byl Pohraniční stráží přísně sledován.

Vež sloužila svému účelu až do konce 80. let, kdy v souvislosti s nasazením nové techniky měla být nahrazena celá anténní část. Byly zahájeny práce a snesena 20 metrová dřevěná nástavba. K dokončení záměru již po změně režimu nedošlo, objekt byl jen provizorně zastřešen.

V roce 1992 vojáci vrchol opustili. Dílo zkázy dokonaly tvrdé klimatické podmínky a vandalové.

Rekonstrukce

Po revoluci armáda shledala hlásku Havran nepotřebnou a usnesením vlády ze dne 11. srpna 1993 č. 435 rozhodla o jejím prodeji. Účetní hodnota v té době 28,53 milionu Kč, objekt se však prodat nepodařilo. V roce 2008 uvažovalo o úpravě Havranu na rozhlednu sdružení obcí Lučina, avšak od záměru ustoupilo. Armáda proto začala připravovat demolici s rozpočtem přes 10 milionů korun. V říjnu 2009 vyšel o záměru zbourat Havran v Tachovském deníku článek, který nás inspiroval k záchraně věže.

Hláska byla převedena do majetku Klubu vojenské historie a sportů Tachov v červenci 2011 a po dvou letech příprav proběhla od května do listopadu 2013 oprava věže.

Rozpočet projektu 5,6 milionu Kč včetně DPH, z toho stavební práce 5,1milionu Kč, vlastní podíl našeho sdružení 700 tisíc Kč.

Havran v číslech
Nadmořská výška: 895,30 m n.m.
Nadmořská výška vyhlídkové plošiny: 919,7 m n.m.
Výška nejvyššího patra rozhledny: 24,4 m
Hmotnost konstrukce: 65t
Celková délka traverz: 2200m
Povrch: 1400m2